Jsou tu s námi lidé, kteří preferují poklidný život. Ti takovým životem nenápadně proplouvají, nikam se necpou a jsou spokojení s tím, co mají. A kdyby jim někdo vnutil nějakou funkci, možná by ji nepřijali. Nebo by to sice vzali, ale následně by byl nešťastní. Protože ne každý chce být někde ‚nahoře‘, ne každý chce reprezentovat něco, bez ohledu na to, co to je.
Ovšem jsou tu i lidé diametrálně odlišní. Ti třeba nemají funkcí nikdy dost, a to proto, že se chtějí hřát na výsluní domnělé nebo i skutečné slávy. A zatímco někdy tito usilují i skutečně vedoucí funkce, kde získají vliv, slávu a peníze, někdy se spokojí i s něčím obyčejnějším, se zlatou střední cestou. Takže se třeba angažují ve výboru SVJ jako jeho člen.
To posledně zmíněné je pochopitelně poměrně bezvýznamná funkce, aspoň pokud ji srovnáme s jinými, po nichž lidé prahnou, třeba s těmi politickými, ale i to člověku může vyhovovat. Ale někdo může časem dospět k názoru, že už mu tady funkce člena nevyhovuje, že to už nezvládá, nemůže nebo nechce dělat dál.
A co potom? Jestli si myslíte, že dotyčný jednoduše řekne ostatním partajím žijícím v jeho domě, že končí a ať se o to postará někdo jiný, pletete se. Ona totiž taková rezignace člena výboru svj zas až tak prostá není. Všechno má svá pravidla, a i tady se musí odstupovat podle nich. Aby nevznikl zmatek nebo bezvládí, aby se situace jakkoliv nezkomplikovala.
A tak může být podle občanského zákoníku takový člen společenství vlastníků odvolán na shromáždění vlastníků nadpoloviční většinou hlasů přítomných lidí, nebo může sám výboru doručit prohlášení o odstoupení a počkat si dva měsíce od doby doručení. Pak se taková změna zanese do rejstříku společenství vlastníků jednotek, zvolí se náhradník a život jde dál.
Dnes už prostě nejsou funkce na rozdíl od dob minula doživotně zaručené. Neplatí, že vykopnou-li někoho, pak jedině nahoru, a pokud dotyčný odejde, stane se zrádcem. Každý prostě může mít i opustit svou funkci. Svět se proto nezboří.