Olung

Také stále uvažujete, jestli si vezmete hypotéku, nebo jestli zůstanete nadále v nájmu. Mnoho lidí bydlí v nájmu, protože se třeba bojí vzít hypotéku. Já tomuhle rozumím a chápu to, protože moje sestra si nechtěla vzít s partnerem hypotéku, protože se bojí, že potom někomu nebude stačit výplata. Já tomuhle rozumím, a opravdu to plně chápu. Někteří lidé mají strach, že třeba přijdou o zaměstnání a potom to znamená, že ani nebudou moct splácet splátky hypotéky. To je potom velice smutné, protože banka potom může dům zabavit. Může zabavit dům tak také byt, ale já s partnerem už se také koukáme po nějaké hypotéce.

Ale povím vám, že také asi budu mít strach, protože takhle, když vím, že některým lidem opravdu zabavili dům anebo byt kvůli tomu, že nespláceli hypotéku, tak také si někdy říkám, jestli opravdu není nejlepší, abychom zůstávali jenom v nájmu. Jenomže když to tak vezmu, tak když budete platit nájem, to znamená, že vlastně ten byt anebo dům nebude nikdy váš, ale když si vezmete hypotéku a budete poctivě a pravidelně splácet splátky hypotéky, tak potom za několik desítek let tento dům anebo byt bude váš vlastně vy budete jeho výhradní majitelé? No není tohle lepší?

Já si myslím, že tohle určitě je lepší, protože alespoň potom budete mít něco svého. Ale kdybyste potom náhodou potřebovali mít peníze, a to opravdu hodně peněz, tak samozřejmě že ten byt anebo dům zase můžete logicky prodat. Na tomhle není vůbec nic špatného. Třeba to neprodáte hned, budete na to čekat, ale zase máte jistotu, že vlastně máte nějakou nemovitost, kterou můžete, kdyžtak v případě jenom zastavit anebo prodat anebo také pronajímat. Tohle už samozřejmě záleží na vás, co pro vás bude nejvíce vhodné. Já sama bych osobně dům anebo byt neprodávala, ale pouze pronajímala. Tohle také můžete mít jako příjem. 

Stále rostoucí ceny nemovitostí přivedly mnoho lidí na nápad, že by se tímto daly snadno vydělat peníze. Jednoduše koupíte nějaký dům či byt, a za pár let jej se ziskem prodáte. A během té doby na něm ještě můžete vydělávat pomocí nájmu. Je to snadné a jednoduché, nebo to tak alespoň na první pohled vypadá. Avšak, jak už tomu u jakéhokoliv typu investice bývá, skutečnost není ani zdaleka tak růžová.

V první řadě musíme mít základní kapitál, který je zde poměrně vysoký. Je totiž potřeba koupit alespoň jeden malý byt, ze kterého bychom mohli profitovat, a to v dnešní době není nic levného. Jistě, můžeme si vzít hypotéku, avšak vzhledem k tomu, že nevíme, zda své peníze získáme zpět, to není ta nejlepší cesta.

Ovšem koupí nemovitosti naše problémy ani zdaleka nekončí. Pokud ji totiž chceme prodat se ziskem, je potřeba, abychom ji udržovali v dobrém stavu, a to samozřejmě také stojí peníze. Jedná se o nutné drobné opravy, pravidelné malování a v případě, že ji budeme chtít podržet déle, i nátěr a oprava fasády. A i když nasadíme poměrně vysoký nájem, je pravděpodobné, že tyto náklady stejně nepokryje.

Dále je tu fakt, že zdaleka ne všichni nájemníci jsou slušní lidé, a nikdy nemůžeme vědět, na koho konkrétně narazíme. Například při prohlídce se může zdát vše v pořádku, avšak po pár měsících zjistíme, že je to skutečně problémový člověk, kterého je navíc nesnadné se zbavit. Navíc nikdy nemáme jistotu, že nájem skutečně bude platit. A pokud nemá peníze, pak si na něm nic nevezmeme.

Proto je jasné, že investování do domů a bytů není tak jednoduché, jak by se nám mohlo zdát. Navíc se jedná o dlouhodobou záležitost, a nikdy nevíme, kdy trh s nemovitostmi zkolabuje. To je také něco, co je potřeba vzít v úvahu. Současná situace se totiž již dlouho neudrží, a to bychom si měli uvědomit všichni, především pak investoři.

Kdybyste si mohli vybrat, jestli budete žít v bytě a nebo ve velkém domě, tak kde by to bylo? Když jsem se takhle ptala svého partnera, kde on by chtěl bydlet a čemu by dával nejvíce přednost, tak on mi řekl, že malému bytu. Chvíli jsem na něj koukala a byla jsem docela v šoku. Vždyť si vzpomínám, že ještě před několika málo lety jsme se dohodli, že v budoucnu budeme bydlet v nějakém větším domečku, klidně někde na kraji města a nebo na vesnici. Sice jsme nesnili o tom, že budeme pěstovat ve velkém zeleninu nebo ovocné stromy a nebo zvířata, ale chtěli jsme to hlavně pro takovou tu volnost a větší svobodu. Je rozdíl, pokud máte byt anebo dům. Já jsem vždycky chtěla dům.

Já jsem totiž se narodila na vesnici, kde jsme měli opravdu veliký dům. Byl to spíše takový statek. A tak jsem byla zvyklá opravdu na velké prostory a hlavně na velikou zahradu. Přišlo mi to jako úplně normální, zatímco partner, tak ten celý život vlastně bydlel v malém bytě a později, když byl potom šest let na studiích, tak bydlel v malé garsonce. A v té garsonce ještě bydleli ve dvou. Takže si jistě dokážete představit, že můj partner je zvyklý na malé byty a na velké domy není vůbec zvyklý. Zatímco já jsem zvyklá na veliké prostory a veliké domy. Tak jsem potom partnerovi řekla, jestli by mu nevadilo, že bychom se drželi našeho plánu a takového plánu, že jsme chtěli bydlet v nějakém větším domě, v nějakém domě na kraji města.

Partner řekl, že se to stále uvědomuje, ale potom přišel s tím názorem, že prý dům je opravdu velice drahý. Já s tímhle souhlasím, ale dohoda je přeci dohoda. Já si absolutně nedokážu představit, že bychom třeba bydleli v nějakém malém bytě a vždyť chceme s partnerem velkou rodinu. Plánovali jsme alespoň tři děti, takže je logické, že nebudeme mít nějaký malinkatý třípokojový byt. Chtěli jsme veliký dům, tedy vlastně já jsem chtěla veliký dům. Zatímco partner malý byt. Uvidím jak to bude. Dala jsem partnerovi rok na rozmyšlenou a doufám, že dodrží naší dohodu o větším domečku někde na kraji města.